Nemoci a škůdci včel

VARROÁZA - KLEŠTÍKOVITOST

Larvy napadené roztočem

Roztoč Varroa destructor je vlastně takové "včelí klíště"

Film o varroáze (3:44 min) autor: VÚVč Dol, 2007

Samička kleštíka je zhruba 1,2  mm dlouhá, oválného tvaru a zrzavě hnědého zbarvení. Má 4 páry nohou s přísavnými polštářky. Včely jej přenáší na svém těle - pokud zaletí do jiného včelstva, je velká pravděpodobnost, že tam roztoč zůstane. "Úspěšní" jsou v tom zejména trubci, kteří se toulají od úlu k úlu - včely je vpouští dovnitř, i když nejsou "jejich".

Oplozené samičky roztoče se nechají zavíčkovat společně s larvou v buňce. Zde nakladou vajíčka, z kterých se vylíhne další generace roztočů. Z prvního vždy sameček, z ostatních samičky. Ještě před vylíhnutím včelí larvy se v buňce spáří, samečkové potom zahynou.
Roztoči sají z včelích kukel i dospělců hemolymfu. Takto narozené včely se rodí s různým stupňem poškození, které zkracuje jejich život. Včelstvo tak postupně slábne až nakonec zahyne zcela (nejčastěji v průběhu zimy, kdy se žádné včely nelíhnou). Včely většinou před smrtí opustí úl, v kterém zůstane dostatek medných zásob v plástech.
Stejně, jako klíště u člověka přenáší kleštík při sání včelí hemolymfy různé virózy. S ním totiž patří do stejného řádu - roztoči.

Varroáza je v ČR legislativou zařazena mezi nebezpečné nákazy - její tlumení je proto povinné a řídí se vyhláškou Státní veterinární správy.
Hlavní fáze dříve probíhala v podzimním období: říjen, listopad a prosinec - léčiva se aplikují odparem, fumigací (kouřem) nebo aerosolem ("mlhou"). V této době již včela medonosná kraňská nemívá v našich podmínkách žádné (zavíčkované) kukly, na nichž by se kleštík před účinnou látkou schoval. Cílem je minimalizovat jeho startovací populaci pro příští rok. Zcela vymítit se jej ale nedaří a přeživší kleštíci jsou tímto způsobem tvrdě selektováni - přežijí jen nejodolnější. Oproti tomu včely nemají díky pravidelně opakovanému tlumení nemoci šanci vybudovat si přirozenou obranyschopnost. V dnešní době (2014) se tak do popředí tlumení varroázy dostalo léto či podletí, kdy se zakládá zimní generace včel. Pokud by tyto "zimní" včely v době jejich vývoje kleštík poškodil, ztratí svoji dlouhověkost a včelstvo nedožije jara. Léky se aplikují kontaktními pásky nebo odparem. S výjimkou kyseliny mravenčí je léčení možné až po odebrání medu určeného pro lidskou výživu - aby se do něj nedostaly stopy léčiv.

Ze spadu zimní měli se zjišťuje napadení kleštíkem před začátkem sezóny.	Jarní léčba nátěrem zavíčkovaného plodu.	Léčbu kyselinou mravenčí lze provádět po celou sezónu.	Podletní léčba dlouhodobými kontaktními pásky.	Podzimní fumigace bezplodých včelstev ...	... anebo aerosol.

Související stránky:
Soužití s kleštíkem včelím - aby nezpůsobil kolaps včelstva. Objednávka léčiv - informace o tom, jak si objednat léčiva pro včely. Monitoring varroázy - fotografie z praxe.	Varroamonitoring - zjišťování úrovně napadení varroázou. Varroatolerance - schopnost včelstev přežívat s kleštíkem. Léčení včel - fotografie z praxe.

MOR VČELÍHO PLODU

Příškvary larev na dně buněk.	Příškvar a buňka s proděravělým víčkem.	Částečně odškrábnuté víčko s rozloženou larvou uvnitř, která při "sirkovém testu" vytváří soplovité vlákno...		... leckdy velmi dlouhé.

Vysoký stupeň napadení včelstva

Je onemocnění včelího plodu - dospělé včely jej "jenom" přenášejí. Původcem je tyčinkovitá bakterie Paenibacillus larvae, která žije ve střevě larvy, kterou posléze zahubí (až po jejím zavíčkování v buňce). V prvních fázích onemocnění včely ještě zvládají napadené larvy vynášet z úlu. Některá včelstva se tak s určitou úrovní infekce dokáží vyrovnat díky svému hygienickému chování - čistícímu pudu - a mor u nich plně nepropukne, zbaví se jej. V opačném případě se množství napadených larev zvyšuje. Včely otevírají víčka napadených buněk, pod kterými jsou vidět rozkládající se larvy. V každé jsou miliony velmi odolných spor (přežijí i desetiletí, odolají mrazu i vysokým teplotám) - včely je šíří po úlu a infikují jimi další larvy. Včelstvo postupně slábne - líhne se méně a méně dělnic - až uhyne úplně.
Onemocnění je u nás původní, z evolučního hlediska není pro včelu medonosnou likvidační. V přírodě plní funkci přirozené regulace počtu včelstev. U těch chovaných ale působí hospodářské škody a v naší kultuře je mu proto vyhlášen "boj".

Ilustrační fotografie

Napadené včelstvo je oslabené a nedokáže se bránit loupeži, která se mezi včelstvy občas děje. S vykradeným medem si včely-lupičky do svého včelstva přinášejí i spory moru, který se zde začne množit a nemoc se tak šíří dál. Léčení není účinné - pouze antibiotika dokáží tlumít klinické příznaky, ale příčinu neodstraňují (na spory neúčinkují). V ČR je tato léčba zakázaná. Včelaři mají povinnost onemocnění ohlásit Státní veterinární správě. Následuje úřední vyšetření včelstev a série dalších kroků, které - v případě potvrzení klinického i laboratorního projevu nemoci - vedou k utracení včelstev a spálení úlů. Taktéž je v okruhu cca 5 kilometrů kolem ohniska nákazy vyhlášeno ochranné pásmo, ve ktrém jsou omezeny přesuny včelstev. Ministerstvo zemědělství vyplácí postiženým včelařům finanční náhrady.
V předklinické fázi onemocnění (zjištěné laboratorně) či při hrozbě šíření v okolí lze včelstvu pomoci razantní obměnou včelího díla a desinfekcí úlu, spojenou případně s krátkodobým vyhladověním včelstva. Cílem je snížit infekční tlak; zbavit se spor moru jak z plástů či úlu, tak i z medného váčku včel - aby jimi nemohly infikovat larvy. Důležitá je také životní pohoda včel (viz dále).

Prevence spočívá zejména v selekci včel na čistící pud a zajištění jejich životní pohody (dostatek a kvalita cukerné a hlavně bílkovinné stravy, minimalizace stresu, nevelká hustota zavčelení, čistota životního prostředí, ...). Riziko představuje naopak používání starých úlů s neznámou historií, koupě nevyšetřených souší nebo mezistěn vyrobených z neznámého vosku bez dostatečné desinfekce (minimálně 1 hod. 117 °C), pořízení včelstev z nevyšetřených zdrojů. Včelstvo, které má zajištěnu životní pohodu (welfare), dokáže odolat vyššímu infekčnímu tlaku, než včelstvo stresované.

Legislativa týkající se moru včelího plodu je v různých zemích odlišná. Postup uplatňovaný v ČR je relativně přísný a nedůvěřuje schopnostem včelařů postarat se v tomto ohledu o včelstva samostatně. Na druhou stranu jim státní vůli kompenzuje státní péčí. Ale i v ČR se legislativa vyvíjí, konkrétně např. podmínky pro utrácení zdravých včelstev na stanovišti, kde jsou i nemocná. Mor včelího plodu oproti tomu zůstává stejný bez ohledu na zemi výskytu či aktuálně platné zákony a vyhlášky. Včelaři v jiných státech jsou s to řešit problematiku moru včelího plodu i jiným způsobem a s jinou legislativou.

Podobně se projevuje i hniloba včelího plodu.

VIRÓZY - VIROVÉ NÁKAZY

Projevují se různě - včely se rodí se zakrnělými křídly, černají matečníky, mají pytlíčkovitý plod... Samy názvy virů napoví mnoho o jejich projevech.

Virózy nebyly takový problém do příchodu varroázy. Tento roztoč (podobně jako třeba klíště u člověka) je jejich významným přenašečem...

Slabší včelstva jsou k virovým nákazám náchylnější než silnější - ta se s nimi snáze vyrovnají.

Virus pytlíčkovitého plodu
Vzhled plodového plástu napadeného včelstva	Plodové buňky bývají částečně odvíčkované včelami	Po úplném odstranění víčka je vidět střevícovitě zahnutá larva	Pohled po rozříznutí buňky

Virus deformovaných křídel
Různé projevy deformovaných křídel na včelách.

NOSEMATÓZA

Pokálené loučky rámků

Vyšetření na nosematózu lze provést s běžným mikroskopem ze vzorku z včelích zadečků

Nosematóza napadá včelstva zejména na jaře, kdy včely nemají dostatek příležitostí k pročišťovacím proletům. Hmyzomorka špatně snáší vysokou teplotu - silná včelstva se jí tak ubrání lépe než slabá a v letním období potom onemocnění mizí.

Asijská forma této nemoci (Nosema ceranae), má mnohem rychlejší průběh a její spory jsou mnohem odolnější. Postupně vytlačuje hmyzomorku včelí.

Dříve se u nás používala k tlumení i prevenci nosematózy antibiotika, v současnosti není jejich použití povolené (v jiných státech však ano). Podpůrně lze použít kyselinu mravenčí ve formě odparu.

ZVÁPENATĚNÍ VČELÍHO PLODU

Larvy se infikují potravou; onemocnění propukne v jejich střevech. Houba spotřebovává veškerou potravu, kterou larva dostane, nakonec ji zcela vyhladoví. Poté prorůstá a požírá celé tělo, které "zvápenatí". Barva mumií bývá nejčastěji bílá či různé odstíny šedé. Spóry přežívají až 15 let.

Plást se silným projevem zvápenatění včelího plodu. Dělnice napadené larvy odstraňují, vzniká mezerovitý plod.

Proti zvápenatění pomáhají páry kyseliny mravenčí, obměna díla a desinfekce úlu. Prevence spočívá zejména chovu dostatečně silných včelstev s dobrým čistícím pudem.

ZAVÍJEČ VOSKOVÝ (motýlice)

Motýlice a nakladená vajíčka.	Larva zavíječ vynášená včelou z úlu.	Kukly na stěně nástavku.	Pohled na napadené plásty shora.	Trus larev zavíječe.

Škodu působí larvy - vyžírají plásty, často se zásobami. Vytváří zámotky. Kálí. Nejvíce se jim líbí v plástech, kde se vyvíjel včelí plod. Jsou v nich totiž kokony, které jsou zdrojem bílkovin důležitým pro vývoj larev zavíječe.
Samotným včelám zavíječ příliš neškodí, v úle jej včely navíc dlouho nestrpí (pokud není včelstvo oslabené z jiného důvodu). Problémem je ale při skladování rezervních plástů. Během pár týdnů je larvy dokáží zcela zlikvidovat...

Zavíječ nemá rád průvan - skladují-li se plásty tak, aby mezi nimi mohl proudit vzduch, nebývá se ním problém. Někteří včelaři obalují nástavky se soušemi plastovou fólií a jako ochranu uvnitř nechávají odpařovat kyselinu mravenčí. Další možností ochrany je plásty pravidelně sířit pomocí sirných knotů - až do zimy. Vývoj zavíječe neprobíhá při teplotách nižších než 9° C. Pokud má včelař chlazený sklad, může souše chránit v něm.

Zásobní plást slabého včelstva napadený zavíječi.

LESKNÁČEK ÚLOVÝ - AETHINA TUMIDA - MALÝ ÚLOVÝ BROUK

Brouci umí ošálit strážkyně, v úlu nakladou až 30.000 vajíček. Vylíhlé larvy zničí plásty, zlikvidují larvy včel, znehodnotí výkaly med. Před úlem se v zemi zakuklí a po vylíhnutí koloběh pokračuje. Brouk je živ i ze sladkého ovoce - není na včelách závislý.
Z Afriky se dostal v roce 1997 do Severní Ameriky pravděpodobně s nákladem ovoce. V roce 2003 byl objeven v Austrálii.

V Evropě byl nalezen v Portugalsku v roce 2004 při nelegálním dovozu matek. V roce 2014 byl zachycen nález lesknáčka ve velkém jihoitalském přístavu Gioia Tauro - čtvrtém největším evropském kontejnerovém přístavu. Z tohoto místa prvotního nálezu se brouk dále šíří.

Obrana proti němu zatím není vyvinuta v takové podobě, aby nebyl hrozbou. Nejúčinější by bylo zabránit importu brouka...

5-6 mm velký brouk...	... a jeho larva.	Larvy na plástu...	... a detailní pohled do buněk.	Medný plást s larvami lesknáčka.
foto: James D. Ellis, University of Florida / © Bugwood.org / CC-BY-3.0-US	foto: Jeffrey W. Lotz, Florida Department of Agriculture and Consumer Services	foto: Pollinator - Wikipedie, GFDL	foto: Jeffrey W. Lotz, Florida Department of Agriculture and Consumer Services	foto: James D. Ellis, University of Florida / © Bugwood.org / CC-BY-3.0-US

MYŠI

Myší hnízda v úlu.		Myší výkaly na rámcích.	Rozkousané rámky a plásty od myší na dně úlu.	Detail základu hnízda.

PTÁCI

Menší škody působí sýkorky, které dokáží včely jednu po druhé vyzobávat - po předchozím rušivém ťukání na úl.

Rozklované česno.	Úchopová drážka nástavku usnadnujě nejen usednutí ptáka, ale také je tenčí na proklování...		Včely obsedají plást v rozklovaném místě.	Pokus o proklování plechové střechy skrz ochrannou síť.

Související stránky: Ochrana úlů proti ptákům

MRAVENCI

Detaily víka s horním nástavkem a dna úlu napadeného mravenci.		Mravenci napadají včelu.

Související stránky: Zábrany proti přístupu mravenců do úlu